Množství strun v akustickém pianu totiž znamená, že v danou chvíli nezní pouze určité tóny, ale rozeznívá se i celá řada alikvótů (souznějících tónů), které v digitálním pianu nenajdete.
Problémem však není jen omezená škála hlasitosti (digitální piano je omezené na 127 kroků), ale také neexistence odezvy.
Akustické piano je totiž nejen vysílač, ale také přijímač.
Ověřit to můžete následovně: pokud u akustického piana sešlápnete pravý pedál a zatleskáte, uslyšíte z piana zvuk v ozvěně. Souvisí to tedy s probouzením zvukové představivosti.
Digitální piano je pouze vysílač.
Někteří vyučující hry na piano tvrdí, že na digitálním pianu se student nenaučí správně tvořit tón a osvojí si chybné postavení ruky, které je později prý nezměnitelné. Kvalitní hudební školy a pedagogové si proto často dávají koupi akustického nástroje pro své žáky jako podmínku.
Další nevýhodou digitálního piana je to, že ani zdaleka nepředstavuje takovou hodnotu, jako piano akustické.
Jeho cena tak každý rok postupně klesá až k nule.
Hodnota akustického piana je daleko trvalejší.
Životnost digitálního piana je jen 10-20 let a jak jsme již zmínili, kvalita zvuku není zdaleka tak dobrá, jako kvalita zvuku akustického piana.
Většina slavných muzikantů se shoduje, že zvuk akustického piana je zkrátka nenahraditelný.
I světově známí popoví hudebníci se nestydí přivézt si na koncertní pódium pianino nebo dokonce klavír.
Sečteno a podtrženo, digitální piano je vždy prostě jen náhražka.
