Rudolf Firkušný

Rudolf Firkušný, bratr hudebního vědce Leoše Firkušného, se narodil v Napajedlech v roce 1912. Studoval na reálném gymnázium v Brně a Bučovicích. Ve svých sedmi letech byl představen významnému českému skladateli Leoši Janáčkovi, u kterého následně studoval na brněnské konzervatoři obor skladba; hru na klavír studoval pod dohledem profesorky Růženy Kurzové. Soukromě pak pokračoval u jejího manžela, profesora Viléma Kurze.

Od roku 1920, kdy měl coby osmiletý své první vystoupení na domácí půdě, veřejně koncertoval. V zahraničí vystoupil poprvé v roce 1923 (Vídeň). Poté následovaly koncerty v Berlíně (1927), Paříži (1928), Londýně (1933), New Yorku (1938), atd.. Mezitím Rudolf Firkušný absolvoval i letní kurz u Artura Schnabela, kompozici studoval i ve třídách Rudolfa Karla a Josefa Suka v Praze.

V květnu 1939 odjel z Brna do Paříže, kde se připojil ke skupině umělců, k nimž patřili i Bohuslav Martinů a Vítězslava Kaprálová. Okupovanou Francii, ve které se snažil hudbou českých mistrů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Josefa Suka i tehdy současných skladatelů (Martinů, Kaprálová, Bořkovec) burcovat vědomí vedoucích představitelů západní Evropy ve prospěch okupovaného Československa, opustil v roce 1940; poté se usadil v New Yorku. Zde Rudolf Firkušný hrál s nejlepšími orchestry a špičkovými dirigenty a učil na elitní newyorské Julliard School.

Pod vedením Rafaela Kubelíka po válce úspěšně vystoupil na Pražském jaru (rok 1946). Po komunistickém puči v roce 1948 nadobro opustil svou vlast, do které se vrátil až po roce 1989. Nicméně se zmíněným Rafaelem Kubelíkem představoval Rudolf Firkušný světově nejznámější české umělce a pro českou kulturu svou činností vykonali maximum.

Rudolf Firkušný, jeden z nejlepších klavíristů 20. století, zemřel v New Yorku v roce 1994.