Mladí mistři kláves se vrhli na Bacha

Kruh přátel mladých hudebníků v Tegernsee uvedl koncert, který svým uchvacujícím účinkem nadchl publikum vyprodaného barokního sálu. Ve spolupráci s Mnichovským klavírním pódiem mládeže Simona u Ludmily Gourari zazněly čtyři klavírní koncerty Johanna Sebastiana Bacha. Zvláštností tohoto večera byl jistě vzrůstající počet mladých klavírních sólistů z Německa, Makedonie, Ruska, Srbska a České republiky. Nejprve usedl na pódium jeden hráč, pak čtyři, nakonec osm.

Působivé bylo už samo jeviště barokního sálu se čtyřmi klavírními křídly firmy Petrof, která je na koncert bezplatně zapůjčila. Dále je třeba zmínit 13-ti členný orchestr. 8 houslí, 2 violy, 2 cella a kontrabas komorního orchestru z Brna pod taktovkou Antona Aslamase připravily citově silný koncertní večer.

Úchvatným předchůdcem všech klavírních koncertů, Bachův Koncert d moll, se stal v podání mladého Konstantina Lukinova prvotřídním zážitkem. Lukinov přednesl první větu se strhující intenzitou bez umělé hektičnosti a zastřenou poetiku Adagia v přemýšlivém provedení.

Bachovu koncertu C-Dur se věnovali dva mladí sólisté: Anton Aslamas a Martin Pokorný. V první větě předvedli bohatost jejích sólových partů a stále prýštícího klavírního tónu. Adagio ztvárnili jako vzácný dvojzpěv valící se intenzity, živoucí téma třetí věty přednesli s hravou chutí.

Koncert d-moll jen pro tři klavíry zazněl v podání Emy Jedličky-Gogové, Inny Aslamasové a Alexeje Aslamase, který vystupoval i jako dirigent. Neklidný ráz první věty, elegie Siciliana i vzlet finále zazněly v provedení zralých pianistů se zkušenou souhrou. Obzvláště půvabně vyzněl dialog poslední věty mezi klavíry a cellem. Celé mužstvo mladých klavírních mistrů zahrálo Bachův Koncert pro 4 klavíry. Ines Höpfl, Ellen Seidel, Konstantin Lukinov a Daniel Schneidt. Jasným a plným tónem vystihli půvab díla. Plni elánu a touhy po hře předvedli první větu, obzvláště strhující bylo Largo: nejprve majestátně a pyšně, pak jako jemně znějící tok tónů. Netrpělivě, překypující živostí a radostí zaznělo Allegro.

Ovace ve stoje, volání „bravo“ a bouřlivý potlesk bez konce byly odměněny přídavkem pro čtyři klavíry, který byl jistě vytvořen pro tento podnět. Vrcholem koncertu se stalo to, že u každého klavíru nyní seděli dva hráči, takže v přídavku bylo slyšet současně 8 pianistů. Chorálové zpracování „Jesu bleibet meine Freude“ v G dur zasáhlo posluchače svou vřelostí chorálové melodie a jemností vlnících se triol. Závěr propůjčil tomuto koncert poetické zářivé světlo.

VON MARCUS VITOLO (MÜNCHENER MERKUR)